ZRCADLO PRAVDY, TAK NAZVALA BYS SVĚT
Zrcadlo
pravdy, tak nazvala bys svět, kde žije onen muž,
dnes
jeho úsměv nepatří tvé lásce, nedá ti ji už.
Tvá
říše divů je jen technika, to mělas poznat hned,
ne
šálit vlastní smysly představami sladkými jak med.
On
není princem z pohádek a ty nejsi uvězněná ve věži,
on
neví, co jsi pro něj ztratila a jak ti na něm záleží.
On
nečeká tam na tebe a věř mi, nikdy nečekal,
tys
uvěřila dětským snům, a proto zůstal ti jen žal.
Ne,
holčičko, pohřbi zlost a neuchyl se k odplatám,
nepřej
mu tragický skon, nechtěj po něm, ab byl sám.
Jsi
pro něj jako hvězda, tam někde ve vzdáleném vesmíru,
tam,
kde dívají se černé hvězdy, když zatouží po míru.
Nech
pravdu, ať ukáže ti správný směr a dá ti možnost plout,
buď
šťastná, že jedna hvězda opět svítí, nedovol jí vyhasnout.
Nejsi
jeho vyvolená, nevěř však, že neznamenáš pro něj nic,
až
jednou potkáš ho, z řad tisíců hvězd přej mu štěstí z plných plic.
0 comments