ZAČÍNÁŠ MÍT POCIT, ŽE JSI NA TO PŘIŠLA, ASI
Začínáš
mít pocit, že jsi na to přišla, asi,
že
je to tak, nejsi součástí té ignorantské masy.
V hloubi
duše cítíš něco, utápíš se v pochybách,
ale
buď si jistá, holčičko, tvé sny obrátí se v prach.
Nedokážeš
najít pravdu, a tak přikláníš se k sladké lži,
tvé
štěstí láskou hutnou co by krev dnes voní po růžích.
Ten
muž, který věnuje ti úsměv jako z obrázku,
mění
lživě pixelovou realitu na lásku.
Nevěříš,
že bude patřit jiné, ty výjimečná pro něj jsi,
proč
nechápe to máma, táta, přátelé, a vštěpují ti nesmysly?
Znáš
přece vše, co pro lásku musíš znát,
proto
ochotná jsi pro svou víru do krve se prát.
Pak
přijde ten den, kdy splní se ti veškeré tvé sny,
kdy
budeš stát u oltáře a ten moment bude nekonečně úžasný.
Pak
řekneš ano, navěky svůj sen si budeš snít…
Probuď
se, krásko, zapomínáš, že v moři snů je prostinké se utopit.
0 comments