Když se Jungkook toho rána probudil, vše se zdálo být v naprostém pořádku. Vstal až na třetí opakování budíku, a poté jako každé jiné ráno netrpělivě klepal na dveře drobné koupelny, kterou sdílel s klukem z vedlejšího pokoje. Kluk – Taehyung neboli taky prvotřídní idiot a nefalšovaný kretén – se ani neuráčil na klepání odpovědět. Jungkook přešlápl z nohy na nohu a frustrovaně zaklonil hlavu, načež se z jeho hrdla vydralo hlasité zaúpění.

„Proč," vyřkl spíš jako kletbu než jako otázku směrem ke staršímu vysokoškolákovi, když se konečně objevil ve dveřích.

„Hm," udělal jen Taehyung a ledabyle pokrčil rameny. „Jen tak."

Fakt, že Taehyungovi začínalo vyučování až v poledne, byl pro Jungkooka dostatečným důvodem k tomu, aby reálně přemýšlel nad brutální vraždou. Nasraně se aplikoval do drobounké místnosti a už naučeným pohybem za sebou zavřel dveře, aniž by poshazoval polovinu věcí z poličky nad umyvadlem.

„Bleh," zašklebil se znechuceně, když do dlaně chytil mokrou tubu zubní pasty.

Taky se ten idiot mohl sprchovat opačným směrem. Dlaní udělal na zapařeném zrcadle kolečko a probodl pohledem vlastní odraz. Kruhy pod očima, vlasy všude, jen ne tam, kde by je očekával, na levé tváři otisk vzoru z polštáře. Než se dá do kupy, bude půl sedmé. Tak tak to stihne na přednášku. Rychle si umyl zuby a přetáhl si triko přes hlavu, aby se mohl osprchovat. Zrakem střelil k zrcadlu spíš jen podvědomě, než svou pozornost přesunul ke sprchové hlavici. Zarazil se – jako by něco škublo jeho páteří, až z toho dostal křeč do krčních svalů. Pomalu se otočil k zrcadlu, pohled sklopil ke své hrudi.

Šok byl nejspíš první emocí. „Co to, kurva – "

Přesunul zrak z odrazu přímo na svůj hrudník, zvedl k němu dlaně a prsty se dotkl... toho. Co to kurva...?! Modře zbarvené cosi mu třpytivě vyrůstalo z hrudního koše jako nějaký velmi nepovedený vtip, ze kterého se mu ježily vlasy na zátylku. CO TO KURVA JE?!

Překvapen nově nalezeným hendikepem se pokusil nehtem to odloupnout, ale jediné, čeho docílil, byla bolest jako z čerstvě vytvořeného strupu. Udělalo se mu nevolno. Žaludek se mu zhoupl a po zádech se mu slila vlna ledového potu. Zhluboka se nadechl, až se mu nozdry rozšířily, a opět se podíval na svůj odraz. Modrá věc se mu táhla od středu hrudi přes levé prso až ke klíčním kostem a mizela těsně nad nimi. Cítil, jak se mu začínají potit dlaně a jak mu nepřirozeně rychle tluče srdce.

Mysli racionálně, Jungkooku, okřikl se v duchu. Nespal, tím si byl jistý. A pochyboval, že by mu přes noc narostla na hrudi nějaká magická plíseň nebo co to doprdele bylo. Takže jediné možné vysvětlení...

„Taehyungu?!" zařval a rozrazil dveře koupelny. „Cos mi to zase udělal?!"

„Co přesně myslíš?" zahučel zpátky z útrob pokoje. „Mokrou pastu nebo mýdlo na – oh."

Taehyung vykoukl ven, aby zjistil, kterou sračku si Jungkook nenechá líbit dnes, ale když pohlédl na jeho poloobnažené tělo, musel zklamaně uznat, že tento nápad není z jeho hlavy. „Pěkný."

„Pěkný?! Co to je?! Číms to na mě přilepil?! Sundej to, ty idiote!"

Taehyung se ramenem opřel o futra dveří a překřížil ruce na hrudi. „Je mi líto... pod tohle se nepodepíšu. I když rád bych..."

Jungkook na okamžik vypadal, že se mu z uší spustí pára, ale i on musel při pohledu na Taehyunga uznat, že kdyby to byla jeho práce, rozhodně by byl na ni hrdý. Ale pokud to nebyl Taehyung, kdo to na něj pro krista pána nalepil? A jak?! Určitě by ho vzbudilo, kdyby s ním někdo v noci manipuloval...!

„Kde všude to máš?" zeptal se se zájmem Taehyung a vyšel do chodby, aby mohl chlapce obkroužit. „Kámo... máš to i na zádech. A na zadku!!! Počkej, ukaž... jo. Máš to i na zadku..."

„Cože?!" vykřikl zděšeně mladší z dvojice a pokusil se otočit tak, aby na sebe viděl, což způsobilo, že se jen retardovaně otočil okolo vlastní osy jako pes honící si ocas.

Čekal, že se Taehyung zlomí smíchy v pase jako pokaždé, když mu něco provedl, ale starší kluk si ho jen zvědavě prohlížel a ušklíbal se u toho jako kokot.

„Až dostanu toho krypla, co mi to udělal..." vztekal se, zatímco se osahával a hledal, kde všude ten sajrajt má.

„Zkontroluj si koule," vypustil ze sebe hrubým hlasem Taehyung, který měl pořád větší problém udržet záchvat smíchu pod kontrolou.

„Taehyungu neser boha...!" okřikl ho varovně Jungkook.

Následující minuty Taehyung – nyní už s hrnkem kávy v dlaních – pozoroval soptícího Jungkooka, jak běhá z pokoje do koupelny a zase zpátky a pod imaginární vousy si nejspíš odříká nějakou čarodějnickou kletbu, protože nerozuměl jedinému jeho slovu. Nakonec ho to přestalo bavit, a tak si zapnul notebook, aby se jako správný student podíval na poznámky z posledního semináře. K uším mu celou dobu doléhal pestrý slovník jeho kamaráda.

„Au, doprdele! Nejde to sundat! Au! Kurva!" Jungkook se pořád snažil modré dekorace odstranit, ale ve chvíli, kdy vzteky zatahal za jednu šupinu silněji, než chtěl, bolestí se mu před očima udělalo černo. Vzápětí překvapením málem zkolaboval. Mezi prstem a ukazovákem mu zůstala jedna z šupin. I s kusem vlastní kůže. A nejspíš i masa. A krve. „Taehyungu?!"

Zděšený vřískot Taehyunga málem utopil v doušku kávy, kterou právě polykal. Položil hrnek a přiběhl do vedlejšího pokoje. Jungkook seděl na posteli a po hrudi mu tekl pramínek krve.

„Tomu říkám kurva dobré lepidlo..." pronesl, a kupodivu to neznělo ani trochu jízlivě.

„Myslíš?!" Jungkookovi přeskočil hlas. Začínal být poměrně hysterický. Na nějakou přednášku dávno zapomněl – teď musel řešit vážnější problémy. „Jak to mám dostat dolů?! V pátek mám závod, nemůžu tam přijít takhle?! Co když s tím budu muset na pohotovost? Já ho zabiju! Je mi jedno, kdo to udělal, přísahám bohu, že ho zabiju!!!"

„No... možná se měníš na mořskou pannu..." zkusil Taehyung, čímž si od Jungkooka vysloužil skoro nepříčetný pohled. „To je maso?"

„Ty sis všiml?!" Jungkookova hysterie nabírala na obrátkách.

Taehyung se odvážil přiblížit. Pohled na krev mu nikdy nedělal příliš dobře. Posadil se vedle spolubydlícího a sklonil se tak, že měl obličej jen pár centimetrů od poraněné hrudi. Když hlavou trochu pohnul, modré šupiny vrhly k jeho očím perleťový odlesk. Zvedl k mladšímu dlaň a bříšky prstů se dotkl barevných výrůstků na prsním svalu. Čekal, že ucítí chladný umělohmotný povrch – místo toho pohladil jemné, hladké, a především teplé cosi, co v něm evokovalo hadí kůži. Posunul se prsty výš, ke klíčním kostem, kde byly šupinky mnohem menší a – Taehyung se zarazil. Tyhle šupinky rozhodně nebyly přilepeny. Vrůstaly Jungkookovi do kůže. Nebo vyrůstaly z ní?

„Jsi si jistý, že to není tvoje...?" zeptal se opatrně.

„Jak jako moje?" zeptal se Jungkook zaraženě – Taehyungovy ruce na svém těle ho zneklidňovaly. Ne... špatně. Zneklidňovalo ho, že ten dotek cítil, jako by se Taehyung dotýkal jeho vlastní kůže.

Doslova zadržel dech, když k němu Taehyung nejistě zvedl zrak. Tatam byla veškerá sranda, kterou z toho starší chlapec ještě před několika okamžiky měl. Hlasitá rána jako při zemětřesení, až podlaha pod nohama zaduněla.

„... to bylo z tvého pokoje..." hlesl Jungkook se srdcem v krku.

Měl pocit, že zkolabuje. Prosím, dnes už bylo překvapení dost, víc nesnesu, zaúpěl v duchu.

„Bylo...?" Taehyung vyskočil na nohy, Jungkook ho následoval.

Knihovna v Taehyungově pokoji byla na zemi. To, co z ní zbylo. Knihy, komiksy, sešity rozletěné po podlaze jako nový koberec, v rohu si hověla malá maketa zeměkoule, kousky jejího stojanu ležely opodál. Notebook ze stolu byl převržený na křesle, obsah rozbité skleničky máčel barevné obrázky v encyklopedii.

Uprostřed chaosu stál muž. Mohutné tělo, nešťastný výraz. K hrudi si tiskl jakési desky. Když zvedl hlavu a setkal se s pohledy dvou vyjevených mladíků, nevinně se zaculil. „Pardon. Doufám, že to nemělo emocionální hodnotu."

„Co – "

„Ehm," muž si odkašlal, jako by si vzpomněl, proč je zde. Oprášil si ramena a ve víru prachu překročil trosky knihovny. S profesionálním výrazem se podíval na Jungkooka.

„Nádherný den. Jsem Kim Namjoon a jsem tvůj dračí mentor."